Janek: Chuť do VL jsem měl už dlouho, četl hodně ohlasů a sleduju zdejší diskusi, takže jsem tak nějak věděl, co mě čeká… A bylo to naplněno a možná i překonáno. Prakticky během půl dne jsem po pár dobře mířených HOnzových radách okusil do té doby spíš ojedinělý pocit absolutní kontroly nad lyžemi a zatáčením v každém okamžiku po celou dobu jízdy z kopce! V tréninkovém obřáku a slalomu jsme hezky nacvičili crossunder i jízdu „s minimálním odporem“ („nejnesmyslnější trenérský pokyn = zaber“) a ve volných jízdách byl prostor k pilování polohy těžiště a jeho vědomí po celou dobu jízdy (viz výše). Nedělám si příliš iluzi, že bych se během tří dní na sněhu nějak dramaticky a zázračně zlepšil, ale rozhodně jsem se naučil cítit „TO“, jak je potřeba na lyžích stát, vnímat svoje pohyby, myslet na ně, realizovat… A v tom je krásná perspektiva dalšího zlepšování a ježdění za tím účelem upevnit tyhle věci na různých sklonech svahu, povrchu, podmínkách… Přidávám se tedy (možná až přehnaně nekritickým ohlasem) ke spokojeným účastníkům VL a těm dalším ho za sebe můžu jenom doporučit.
