Studená válka neskončila. Taktická bitva s mozkem pokračuje. Na Bělehrad!!! Kupředu levá, kupředu pravá, zpátky ni krok!
Nikdo nevyčíslí, kolik z lyžování dělá výzbroj a výstroj, kolik technika jízdy a kolik to neuchopitelné, co schováváme pod přilbou. Mám takový vtíravý pocit, že čím je člověk v lyžování pokročilejší, tím by toho tam měl mít víc. Zatím ještě jezdím s lehkou hlavou. Někteří to dokonce dělají programově a celoživotně.
Konflikt s vlastními reflexy ovšem skrytě doutná v hlubinách podvědomí. Uber, přibrzdi, kam se zase cpeš? Počkej chvilku, nežeň se nikam … vždyť není takový rozdíl mezi „svézt se“ a „zajezdit si“. Vozíte se, nebo jezdíte? Kdo je u kormidla: vy, lyže, manželka? Myslíte to upřímně?
Bohužel, asi mi navěky zůstane odepřeno to jednoduché potěšení „prostě se postavit na kopec a sklouznout se dolů“. Pořád se trapně o něco snažím. A padám, padám často, padám rád. Nebylo mi dáno. Někomu z vás snad ano? Nehlaste se všichni.
Nikdy vás doopravdy nezajímalo, co vlastně vaše lyže dovedou? Co vůbec snesou? To mě pořád nenechává na pokoji. Každé lyže, které pokořím, ihned vyměním za surovější a syrovější. V jednoduchosti je prý krása. Teď už to jenom těm nabroušeným a navoskovaným zázrakům na svahu nekazit.
Každé lyže, poslušny gravitace, uhánějí dolů. Jak moc se tam chce vám? Budete jim stačit? Každá jízda je soupeření kdo z koho, hlavně je nenechat ujet. Nejste připraveni na tuto výzvu? V klidu dolů, čekám u bufetu.
Ale to už vás vážně muselo dožrat. Nejste přece nějaký hej nebo počkej. Pojďme na věc. Tak třeba: zkusili jste někdy opustit svůj pseudosjezdový postoj a jet vzpřímeně? Aha, nezkusili. To jste asi na konci oblouku už dlouho neviděli špičky vlastních lyží proti nebi, co?
Je třeba přijmout prostý fakt. Vážení a milí, jsme všichni vzadu. A čím je kopec prudší, tím víc. Proto: vzhůru do boje s vlastní hlavou. Je neskonale těžké pohnout se jen o kousíček dopředu dokud jedeme pomalu. A téměř nemožné se tam dostat za rychlé jízdy. Nemluvě o nutnosti posunout se ještě výrazně dál na zalomení svahu. Dopředu, dopředu, dopředu…
Všimli jste si té fyzikální prapodivnosti, že přes všechen ten tlak vpřed neryjeme držkou zemi. To je tím, že jsme vzadu, já jsem vám to říkal. Zkuste SG; pokud platí, že GS ještě nějak přinutíte změnit směr, na SG už musíte být jenom vepředu – nebo jet potupným smykem.
Ostatně ani taková nechtěná návštěva lesa pak není úplně k zahození, člověk se dostane tak nějak blíž k přírodě, že ano. A získá dostatek času na zpytování svědomí a posunu hmotného těla vpřed, pokud mu nějaké zbude. V tomto ohledu dumám, jestli se potkáme v lyžařském nebi nebo carvingovém pekle.
Sledujete? Doteď nepadlo ani slovo o technice jízdy, o tom jak zatáčet. Jestli čekáte, tak čekáte marně. Tak si opakujte se mnou:
RESPEKT – ROZUM – KONDICE – SÍLA – ODVAHA, RESPEKT, ROZUM, KONDICE, SÍLA, ODVAHA, respekt, rozum …
Mantra budiž nošena viditelně, bez desatera FIS je neplatná. Povinně vypálit do mozku před vstupem do areálu.
Zase se válíte ve sněhu? Asi něco selhalo. Statisticky jsou chyby rekreačních jezdců zapříčiněny zejména nedostatky v těchto následujících oblastech (seřazeno přibližně přesně podle mě): respekt, rozum, kondice, síla a odvaha. Kde nic není, nikdo nebere, Smrťe v to nepočítaje – ten bere vždycky.
Těch pět slov je naší brzdou, záchranným pásem a směrovkou. Těch pět slov předčí všechny diamantové brousky, fluorované vosky, polopropustné membrány, flex-indexy a další udělátka. Až to zase budu kalit z kopce, budou mi chrastit mezi obratli. Možná to vidím přece jenom na to nebe.
Do hlavy sám sobě nevidím. A dětská mysl je z tohoto pohledu dokonalou černou dírou. Dítě, ta němá tvář, z toho ještě nemá rozum. Proto stokrát zopakuje a zveličí naše prohřešky. A lyžuje si při tom tak nenuceně a samozřejmě. Asi se budeme muset začít chovat vzorně, panstvo a damstvo.
Ale někdo je přece musí naučit jezdit hlavou! Klid, to zvládnou samy. Řekněte jim těch pět slov a vysvětlete jim, co znamenají. Když nic jiného, tak jim tím rozšíříte o 20% slovní zásobu. Paní učitelka se bude divit.
Ještě pořád čekám v bufetu.
Příště: A co na to Ámos?
—————
