Jsou vaše jediné lyže slalomky? Nevíte, o co přicházíte. Tedy dokud vás vlastní devítileté dítě nezostudí na svých GS.
Nepřehlédnutelná změna tvarů a délek sjezdových lyží se s nástupem carvingu dotkla nás všech. Ale zároveň s usnadněním zatáčení po hranách většinu z nás nějaký marketingovec okradl o roky rychlého ježdění a o stabilitu dlouhých lyží, o požitek z dlouhého oblouku. Už se asi nabažil, a tak se věci na sjezdovkách vracejí do správných kolejí. Teď se ten maník pravděpodobně věnuje dotváření chiméry univerzální lyže a běsní v prašanu.
Mýtus slalomky se zrodil někdy v dobách rovných prkének. Představuji si to tak, že oč byly některé z lyží rovných a ještě rovnějších zvladatelnější, o to byly nedostupnější. Nebo bylo jednoduše těžší ten kýžený slalomový oblouk zajet. Slalomky se tak staly nedostupným snem pro mnohé generace lyžníků, až byly vzaty na nebesa. A s dobou carvingovou znovu sestoupily mezi prostý lid a jaly se sloužit nám, dělníkům svahu.
Ono je skoro jednodušší začít z druhé strany - co umí. Umí toho pohříchu málo. Zatáčet. Neumí jet rovně – ani pomalu, ani v rychlosti. Neumí vlastně vůbec jezdit rychle. Neumí dlouhé oblouky. Že na ní jezdíte dlouhé rychlé oblouky? Co vás nemá, rychlost vypadá jinak. Obřačku na vás!
Přes to přese všechno přetrvává slalomový mýtus dál. Kolik z nás mělo, či má, slalomku jako svou jedinou vytouženou lyži? Vím, také jsem si tím prošel. Slalomka u mě vyvolávala dočasnou ztrátu příčetnosti, byla to droga. Slalomka jako hračka na příliš dlouhé odpoledne, příliš ledovatý svah, příliš úzkou sjezdovku. Není to hračka, zničí vás! A samozřejmě je to ještě pořád regulérní závodní nástroj. Závodíte v brankách?
Majitelé opravdových SL a GS nechť mi předchozí i následující řádky prominou.
Mluvil tady někdo o slalomce? Co tím myslel? Jsou to (pro dospělce) všechny lyže s poloměrem zatáčení tak do 14 m, u některých obzvláště vypečených modelů i s o něco větším. Věrni babylónskému zmatení na nich nalezneme spoustu podivných nápisů jako SL (občas v pořádku), SC, SX, RC či dokonce GS - a mnohé další.
Jakkoliv se bude prodejce dušovat, že tento kousek má blízko k závodní slalomce, či dokonce že to je závodní slalomka, třikrát měřte, než jednou věřte. Pokud lyži prohlásí obřačkou, radši rovnou běžte a udejte ho kamarádům na webu za přechovávání kriticky ohroženého druhu nebo za bohapusté lhaní. Většina běžných sjezdovkových lyží jsou nanejvýš nedomrlé slalomky, často ani to ne.
Vraťte se v textu na začátek a zpytujte svědomí. Na čem to vlastně jezdíte? Jak zatáčíte? Už se vám také nechce klopit kolena až ke svahu? Vítejte v éře pokročilého senilcarvingu. Nezajdeme do bufetu?
Poloměr samozřejmě není všechno. Je tady ještě délka a tvrdost. A šířka pod botou. FIS nám sice občas zamíchá karty, ale jinak je už léta všechno při starém. Proto se nedá šlápnout vedle, pokud poměřujeme všechny „takyslalomky“ příměrem k tomu, na čem se aktuálně závodí. U GS jakbysmet.
Umí být hodně rychlá. Umí občas jet i rovně. Umí vás podržet v podstatě na čemkoliv, co se podobá sněhu. Že to nestačí? Neumí jednu věc: být hodná, ale zato je proklatě přesvědčivá. Pro mě za mě, výrobci, zkoušejte si ty finty s allmountainy, skicross a racecarvery na jiných. Jsem skromný, mně GS stačí.
Po pravé slalomce je obřačka druhou přijatelnou lyží na sjezdovku. Není náročná … potřebuje jen spoustu místa, pozornosti, síly, kondice a tu jednu pravou techniku jízdy. Odměnou je nepřetržité lahodné riziko pádu v rychlosti větší, než malé, kromě toho i božský zážitek, když se každá z lyží vydá vlastní cestou nezávislou na naší vůli. Tak vypadá schizofrenie, pardon schizotomie, v praxi. A pokud náhodou pokukujete po SG vše umocněte dvěma nebo raději rovnou třemi. Nezapomeňte sepsat poslední vůli.
Abych nebyl pořád jenom zlý, musím uznat, že někteří výrobci dovedou vyrobit i použitelné hybridy SL a GS a dají na ně i ten, podle mě odpovídající, správný nápis: skicross. Technologicky je to pořád závodní lyže, pokud se koupí dostatečně dlouhá (jako postava) a málo točivá, je to „skoroobřačka“, když se pořídí trochu kratší, je to pořád obstojná slalomka. „Proti gustu žádný dišputát.“
Že jsem vás nepřesvědčil. Co to jen s těmi obřačkami pořád mám, co na nich vidím? Vítejte do klubu malověrných. To se musí vyzkoušet. Co bude s tou poslední vůlí?
Mají si kde hrát? A s čím? Co na to Zelený Raul? Mají, mají … místo spousty překrásných plebsových lyžiček jim ale kupte juniorskou obřačku. Usnadníte jim „najíždění kilometrů“. Přece jenom: dlouhá lyže žehlí nerovnosti mnohem lépe a zkušenosti se získají časem a právě těmi kilometry. A rychlostí.
Na GS děti nemusejí udělat tolik oblouků, ale zůstanou většinu času na hraně. Pojedou aktivně, aby ty potvory pod nimi vůbec pořádně zatáčely. V obloucích se svezou a uvidíte všechny chyby. Zejména vlastní. Pak vás holátka nemilosrdně převálcují a budou křepčit na vašem lyžařském hrobě.
Dopřejte si těch nevěřícných pohledů spolulyžníků, když se vaše dítě suverénně nacvakne do lyží o 20 cm delších, než je samo, a i těm nejrychlejším lyžařům záhy efektně zmizí pod hangem. Je čas oslavit vítězství se stejně úspěšnými. V bufetu. Nikoho takového tam ale nepotkáte. Smiřte se s tím, že společnost vám už navěky bude dělat jen pýcha.
A tak se proberte z opojení a jděte pokorně posbírat to, co z vašeho miláčka zbylo, když se právě po stodvacáté parádně rozsekal na skokánku přímo před hospodou. Což rozhodně neznamená, že zítra na něj ještě šílenějším způsobem nevjede znovu.
Příště
Studená válka neskončila. Taktická bitva s mozkem pokračuje. Na Bělehrad!
—————
