Podívejte se do encyklopedie mučících nástrojů. Na stránce se „španělskou botou“ je vynechaný kousek volného místa. Víte, co tam patří? Že zrovna vy máte lyžáky jak papučky? Jak se vám v nich jezdí, po patnácti letech používání? Už jste je byli ukázat České vědecké společnosti pro mykologii?
Na botách je důležitých sedm věcí v tomto pořadí: správný nápis, ladící barva, přiměřená délka, vhodná šířka, dobrá vnitřní botička, správná tuhost a kovové přezky. Nápis říká, kdo jsem, barva ladí k oblečení, lyžím a manželce. S barvou a nápisem se nedá nic dělat, když vyjdou z módy, je to konec. Když vyjde z módy manželka, je to průšvih. S tím zbytkem se nějak naučíte žít. Vidíte, u lyží byly ty věci jen čtyři.
Neříká se mi to dobře, ale vyšlápnuté letité boty s jednou přezkou a tou prima odklápěcí zadní částí, do kterých se tak jednoduše obouvá, opravdu nejsou to pravé ořechové. Když ve frontě na vlek zaslechnete za sebou slovo „šuplíky“, nebaví se dotyčný o kancelářském nábytku, ale právě hanobí vaši lyžařskou obuv. Nebylo by nakonec lepší nazout polobotky a jít posedět do bufetu?
Přiměřená délka: Tak tu vám řeknu naprosto přesně. Na délce totiž záleží. Je to délka vaší nohy v nejtenčí ponožce – a musí být při zkoušení natěsno. Z jedné ponožky tenké budou na konci týdne aspoň dvě tlusté, v tom lepším případě. Jedna tenká je lepší, ale k tomu je potřeba se prolyžovat. Na konci sezóny bude vaše noha pořádat v botě plavecké přebory na padesát metrů. Dávám vašim prvním novým botám rok, maximálně dva.
Za délku se neplatí.
Vhodná šířka: Tak tu znám opět naprosto přesně. Nejmenší, kterou jste ochotni snášet. Většinou při zkoušení vůbec nepoznáte, že by bota mohla být užší. Na konci sezóny si budete přát mít chodidlo jako sudička od kolovratu.
Za šířku se neplatí.
Dobrá botička: Nemusí být zrovna modrá, stačí dostatečně tuhá a co nejtenčí. Kde nic není, nemá se co vyšlápnout.
Za dobrou botičku se platí.
Kovové přezky: To je taková obezlička. Na těch se začíná šetřit nejdřív, podle nich se zhruba pozná, jak moc to výrobce myslel s lyžováním vážně.
Za kovové přezky se platí.
Na botách může být ještě spousta dalších hejblátek, ale to už asi nebudou vaše první boty, takže už budete vědět, k čemu je tam nepotřebujete. Ve skutečnosti potřebujete jen kovové přezky a nanejvýš tak ještě canting.
Co to je canting a potřebuji ho vůbec? Plastový skelet boty bývá ze dvou dílů: dolní části a tzv. komínu – tyto díly jsou spojeny kloubem. Osa kloubu se nemusí nutně shodovat s osou našeho kotníku, proto je možné s ní, po povolení šroubku na boční straně boty, pohnout. A v nové poloze zajistit.
K čemu to je? Když zatlačím v zapnuté botě do komína, přenese se tlak přímo na lyži, a to na obě hrany, nikoliv šikmo pouze na jednu z nich. Nohy pak míň bolí při čekání i jízdě přímo a obloučky jsou také pěknější. Canting je spojení příjemného s užitečným. V bufetu ale canting moc neoceníte.
Za canting se platí.
Už jsme si řekli, že na délce záleží. Teď ještě správná tuhost. Tvrdá bota neuhýbá, plní přesně příkazy a nedává si s tím načas. Čím tvrdší lyže, tím tvrdší boty. Na měkkých lyžích se ve tvrdých botách dá jezdit, naopak nikolivěk. Je-li vaše hmotnost nad polovinou rozsahu osobní váhy, jste odsouzeni k tvrdým botám. Chcete-li jezdit sportovně, jsou vaším osudem. Za tvrdost se platí, ale žádná zázračná pilulka nepomůže.
Naštěstí výrobci došli k rozumu a udávají všichni tvrdost boty jako „flex index“ v jednotkách něčeho. Nezkoumejte radši čeho.
Nebudete úplně mimo, když začnete číslem rovnajícím se vaší hmotnosti v kg. Za sportovní jízdu si přidejte 10, za tvrdé nebo dlouhé lyže dalších 10, za jarní lyžování nad 0°C dalších 20. Pokud tak tvrdé boty nikdo nevyrábí, budete muset zhubnout.
Dámy nechť mají soudnost a koupí si rovnou pěkné boty s vyhříváním a kožíškem. A my, bufetoví lyžaři, se nemusíme nějakými čísly vůbec nechávat vyvést z míry, nám patnáct let dělají naše boty dobrou službu a dalších deset ještě budou.
Budiž velkou výhrou, že opravdu tvrdé boty jsou strašlivě úzké, nedá se do nich vůbec vlézt za tepla, natož pak v mrazu a jsou i jinak maximálně nepohodlné. Protože se do nich ani v prodejně vůbec nenasoukáte, nekoupíte si je. Tím budete ušetřeni tortury, nemusíte si přece nutně brát inspiraci z výrazu týraného v encyklopedii mučení. Pokud v nich někoho potkáte na svahu, pamatujte, že zaslouží nanejvýš váš hluboký soucit.
Zajisté jste sami přišli na to, že boty se musí po každém použití nějak vysušit. Samy to nezvládnou, je třeba jim pomoci. Parfémy nepomáhají. Horkovzdušnou pistoli nemohu doporučit. Nenechávejte boty přes noc v autě. Zařiďte si to tak, abyste se obouvali vždycky do teplých.
Mikronastavení v přezkách na konci sezóny mázněte silikonovým olejem. Boty skladujte zapnuté. Sedět koncem října u televize v nových přezkáčích je úplně normální.
Pokud se vám podařilo pořídit si vyhovující boty, máte na nějaký čas vystaráno. A z perspektivy padnoucích a tvrdých bot mi dáte zapravdu, že čím lépe se v botách lyžuje, tím hůře se v nich chodí a postává. Platí to, bohužel, i naopak.
Klidně dál dopřávejte výrobcům lyžařských bot, aby se na vás dopouštěli zvěrstev. Dobře jim za to platíte. A můžete tím ospravedlnit podobné chování k vlastním dětem. Už víte, kdo sponzoruje to prázdné místo v encyklopedii?
A to mám jako trpět i v bufetu?
Příště: Dětské lyže
—————
