VL 3 ½ , VL 3 ¾ …

Webnode
21.10.2009 09:42

Kdo za to může?

Tak jestli chcete vědět, kdo může za letošní sněhovou kalamitu v půlce října, tak jsou to jmenovitě: HonzA, HOnza, Janza, Hanzi, Ivan, Tomáš ... Tihle nedočkavci tak dlouho hořekovali nad nedostatkem sněhu na ledovci, až se počasí ustrnulo a „šouplo“ jim ho kousek blíž.

Pozdvižení po cestě

Tím si nechci nijak stěžovat, měli jsme už před tím naplánovanou cestu, tak jsme jenom přibalili lyže a posunuli odjezd. Užil jsem si nechápavých pohledů spolucestujících při cestě vlakem z Rakovníka. A to jsem ještě podcenil kalhoty – lyžařské jsem nechal v batohu. Jinak mohl být úspěch dokonalý. Dohnal to HonzA, který mi přišel na perón naproti předpisově šustivě ustrojen. Beroun, +4°C, poprchá, 18. října, 7:38 ráno, blázni jedou lyžovat.

Rejdice

Rejdice se vytáhly, pravda, byl drobný problém s nezamrzlým parkovištěm, ale Janza to zvládl. Při pohledu na dav u lanovky jsme pochopili, že v tom nemáme prsty sami. Spíš, než o sportovní zážitek, šlo o společenskou akci, tak nám fronta ani tak moc nevadila: byl čas si popovídat o tom, co chystáme za změny ve výzbroji a výstroji, jaké bylo léto a tak.

Atmosféra posledního lyžování na konci května byla dokonalá – až na ty olistěné stromy kolem a čekání na párky v bufetu. Nikdo nikam nespěchal u vědomí, že tenhle den je jaksi navíc. Dali jsme nějakých pět jízd dokud nepřišla mlha, ubezpečil jsem se při nich, že jezdím pořád stejně (blbě) a žádný zázrak se od jara neudál. Co bych ale čekal při prvním svezení, že?

Vzhůru do Žacléře!

Ubytování na chaloupce proběhlo bez problémů (díky, HOnzo), další den jsme vyrazili za prvotním cílem naší cesty. Tím byla předem domluvená návštěva páně Luštincovy fabričky na výrobu rychlých prkýnek. Věnoval nám snad hodinu drahocenného času (velké díky). Jak Honza trefně poznamenal, člověk hned získá k lyžím jiný vztah, když vidí, jak se dělají. Což u mě bohužel neznamená, že se k nim budu chovat lépe. Prošli jsme vše od přípravy jader, jejich obrábění, lepení, ořez až po finální formátování.

Závěr v ráji

Naše cesta končila v lyžařově ráji – ve skladu. Byli jsme jako kobylky a starších modelů tam po nás moc nezbylo. Prodej „na kila“ dal zapravdu mému tvrzení, že se jedná asi o největšího sponzora Českého lyžování, a to i při nákupu za plnou cenu, když vezmeme v úvahu konstrukci a kvalitu. Pokud je roční produkce kolem 2000 párů, odvezli jsme si kolem 0,5 %, což není zrovna malý vzorek. Doufám jen, že těm lyžím nebudeme dělat na sněhu ostudu.

—————

Zpět