ČERVEN 2013 KAUNERTAL

10.06.2013 18:00

Letošní kaunertalské podmínky byly nepochybně rekordní - 9.6. nahoře skoro 3 metry, dolní stanice 2 metry, z toho 1,5, nového sněhu!!! Tvrdo až do 11hodin - senzační. Na kopci celkem snad ani ne dvě stovky lidí, z toho 90% závodníků. Bylo na co se dívat, čím se inspirovat. Příprava závodních týmů, jejich metody, způsob vedení tréninku byl hodně rozdílný. Bylo k vidění a slyšení hodně toho, co udivilo a co si - z mého pohledu - nepochybně zaslouží pozornost. Hodně k vidění a slyšení toho bylo u českých skupinek i u některých týmů z alpských zemí.

Mojí představě o kvalitním přístupu nejvíce odpovídal tým německých reprezentantů, mužů - a to jak přístupem, nasazením, intenzitou, ale především obsahem tréninku, jeho organizací i uplatňovanými cviky a jejich provedením a také celkovou efektivitou tréninku.

Přítomna byla i většina českých reprezentantů - kluků i děvčat se svými osobními trenéry. Na první pohled byl oproti německému přístupu patrný zásadní rozdíl  - v kvalitě práce, v nasazení, v netýmovém přístupu a i díky tomu v efektivitě vynakládaného úsilí a finančních prostředků (na jejichž nedostatek si všichni stěžují). K těmto, víceméně odborným a organizačním věcem se ale nechci vyjadřovat. 

Komentář k jednomu "zážitku" si ale neodpustím. U dojezdu k vleku, kde se během tréninku závodníci občerstvují a krátce odpočívají, je vždy možno z frontičky na vlek leccos vypozorovat, vyslechnout a je při té příležitosti možno si udělat obrázek o přístupu, náladě a úrovni práce trenérů se závodníky. Občas nějaký ten ten vulgárnější výraz lze přeslechnout nebo pochopit - to lyžování není sport pro jemnocitné panenky, pro třasořitky... Všechno má ale své meze - chápu, že je má každý nastavené jinde, ale když "chlapácké řečičky" sklouznou do trapnosti, orosí se čelo i těm, co pro nespisovné výrazy zpravidla daleko nechodí. Věta reprezentačního trenéra, otce jedné z nejúspěšnějších reprezentantek "Copak to holky taháte v těch batohách tak těžkýho? - to tam máte nafukovací chlapy nebo nějaký hodně těžký robertky?" patří k těm, které se poslouchají špatně - jsou nectipné, trapné, ubohé... Styděl jsem se za otce-repretrenéra skoro tolik jako oslovená děvčata, naše české reprezentantky. Považuju ho za právě takového č....a jako ony. Navíc, oproti jim, které možná ani jiný přístup nepoznaly, velmi dobře vím, že člověk, který takovou větu pronese, neví nic o psychologii, o nutnosti budovat přátelské vztahy, vzájemnou důvěru a ani trochu neví nic o potřebě zachovat si přirozenou autoritu...

Tahle "epizodka" mi dost pokazila náladu z krásného lyžování. Napravil mi jí až jeden z trenérů, který se svojí svěřenkyní udělal to, k čemu podmínky na svahu kolem poledne přímo vyzývaly a co zcela logicky k přípravě současného závodníka v alpských disciplínách metodicky patří. Obuli telemarkovou výzbroj "a šli na to" - zřejmě vědí proč...

—————

Zpět